5.12.2010
5.12.2010
Tak dnes mě moji páníčci vzali poprvé pořádně ven. Bylo to všechno takové zvláštní a zajímavé. Venku to vypadalo úplně jinak, než jak si to pamatuji naposledy, co jsme jeli k tomu hodnému pánovi, který mi sice dal dvě injekce, prý abych byla pořád zdravá, ale pak mě krásně drbal za ouškem a říkal, jak jsem krásná a milá, tak jsem mu ta malá píchnutí odpustila. Ale dnes to mělo všechno stejnou barvu a ta bílá hmota na zemi byla pěkně studená a vůbec mi nechutnala. Moc mě studily nožičky a celá jsem se klepala. To se mi snad chtěl někdo pomstít? Rozhodla jsem se, že se ani nehnu. No nakonec jsem udělala pár kroků, ale to jen kvůli mojí kamarádce, která tam byla se mnou a chtěla si hrát. Je moc hodná. Jmenuje se Gigi a je to Jorkšírský teriér. Ale stejně jsem se po chvilce rozhodla, že budu neústupná a budu tak dlouho kňučet, až mě panička vezme domů. A nakonec se to povedlo. Po dlóóóóóuhém přemlouvání, jsme se s paničkou vrátily domů. Ó domove, sladký domove jsem tady a už mě nikam nikdo nedostane. To byl ale dneska zážitek, že si z toho musím jít lehnout a pořádně nabrat síly, abych mohla zase někoho pozlobit.
