Moje první výstava
Sláva mojí paničce, že se konečně zase jednou odhodlala něco napsat. No trvalo jí to tak dlouho, že jsem myslela že z ní snad vyrostu. A vlastně i jo, vždyť já jsem už velká holka. A to napodledy slibovala, že brzy napíše o mojí první velké výstavě a já už mám zatím za sebou ty výstavy tři a teď mě čeká další. Ale tedy popořádku. Ta první byla v Mladé Boleslavi. To jste měli vidět. Tam vám bylo pejsků. Obří, velcí, malí a pidi pejsci. A dokonce i z jiné planety, protože neměli ani hlavu a ani ocásek, jenom samé dlouhé chlupy. To by mě zajímalo, čím takový mimozemský pejsek baští. No budu se muset nějakého zeptat na další výstavě. Ale zpátky k té mojí velké výstavě. Bylo to tam moc hezké a našla jsem si tam i nějaké kamarády. Panička mě pěkně provedla před nějakým pánem a pak mě k němu postavila na stoleček. Byla to velká výška a já se bála. No a pak to přišlo. Začal na mě sahat a dokonce mi koukal i na zoubky. To teda nevím, co to na mě zkoušel. Já mu přeci na ty jeho také nekoukám. Pak mě panička postavila na zem a zase jsme všichni běhali dokola. Byla to legrace, tak jsem skákala sem a tam a to se jim moc nelíbilo. No co, ty toho nadělají. Přeci nebudu suchar, jako ti ostatní ne? A bylo odpoledne a jelo se domů. Jelikož to byl dlouhý den, tak jsem doma lehla a ani se nehla. Takže moje první výstava byla pěkná a docela jsem se těšila na ty další, které byly v Lysé nad Labem a v Rybníkách u Dobříše. Obě byly super a z té druhé jsem si dokonce přivezla pohár za vítěze třídy. Paní rozhodčí jsem se dokonce moc líbila a neustále mě chválila. A doma jsem byla královnou dne. No aby ne, jak jsem si všimla, tak jsem doma jediná, která má pohár. Páníčci žádné poháry nemají, takže pravděpodobně budu z naší rodinky nejdokonalejší. Ale nevadí, já jim ho občas budu půjčovat, aby jim to nebylo líto. Ale co musím ještě řící, že jsem se zamilovala. Seznámila jsem se tam totiž s jedním bostončím klukem. Jmenuje se Charlie a je to zlatíčko. Hráli jsme si tam spolu a dováděli. No kdyby jste ho viděli, tak by jste mi dali určitě za pravdu. Jen doufám, že ho ještě někdy uvidím. Paničky si tam něco pořád povídaly, tak snad něco domluvily. Byl to zase dlouhý horký den, tak jsem byla ráda, že jsme přijeli domů. Hned jsem lehla a už se nehla.
Teď mě čeká v říjnu další výstava v Litoměřicích, tak jsem zvědavá co bude. Prý hodně zlobím a jsem janek. Ale to si jen myslí. Oni ještě nevědí, co si pořídili domů. Vždyť jsem přeci Boston a ti jsou veselí a hraví a máme i svůj klub a můžete tam klidně i zavolat a zeptat se. Dokonce jsme měli i setkání přátel bostonků. Sešlo se nás tam hodně a bylo to úplně bezvadné. Byly tam soutěže a povídání a všichni byli úžasní. Hned bych tam jela zase. Příští rok bude opět takové setkání, tak už se moc těším.
Prozatím se mějte všichni pejsánkově a než sem panička zase něco napíše, tak si budete muset počkat. Já teď jdu odpočívat, protože mě čeká zase cvičení postoje na stole. A představte si, pořád mě to učí, dávají mě na stůl a když si tam vlezu v nečekanou chvíli sama, tak je hrozně zle. To jsem si tam jednou pěkně stála a hróóózně mi za to vynadali. No ale když nad tím tak přemýšlím, tak to asi bylo spíš kvůli těm dortíkům, které tam také byly, tedy pak už nebyly. Uznejte sami, přeci je nepošlapu. Takovou dobrotu. No tak jsem je raději snědla. Ale je pravda, že to stálo za to :-). A pak to venku taky stálo za to.........:-(, ale o tom až někdy příště.