NOVÁ KAMARÁDKA
Tak už je konec ledna a já opět přicházím k vám zvěstovat novinky. Moc se toho za tu dobu co jsem tu nebyla neudálo. I když vlastně málem bych zapomněla. Máme doma vetřelce. To si představte, že jednoho dne po obědě začali páníčci lítat, běhat, všechno upravovat a já nevím co ještě všechno a pořád říkali té nejmenší paničce něco o nějakém Ježíškovi nebo co. Že prý k nám večer přijde a ještě ke všemu oknem. No kdo to kdy viděl že se chodí na návštěvu oknem co? Ale já si toho týpka pamatuji z loňského roku. Také to říkali a já se chystala, že ho vylekám. Jenže ani jsem si nevšimla, že už tam byl, tak z toho nic nebylo. Letos jsem ale byla připravená, že ho nenechám pláchnout. Po večeři najednou něco zazvonilo, tak jsem vystartovala, abych ho mohla kousnout jako první a co myslíte. No jistě. Zase byl fuč. Já to nechápu. On má snad křídla nebo co. No každopádně tam najednou bylo zase plno balíčků, které obě malé paničky s radostí trhaly. Taky jeden veliký a z něco představte si páníček vytáhl koně. No nekecám, opravdu koně. Už od začátku se mi nějak nelíbil. A pak jsem dostala hróózně vynadáno. No chápete to? Panička Alička na něj sedla a on najednou vydal takový hrozný zvuk, že jsem vyskočila, zakousla jsem se mu do čumáku a už ani nepíp. No co kdyby jí něco udělal? Oni to prostě nechápou. Omlouvá je jen to, že mají tak malé zuby a asi těžko by ho mohli kousnout. Tak a to jsem si už myslela, že bude klidný večer. Ale najednou to přišlo. Tedy vlastně přiběhlo. Taková malá černo-bílá koule. Jediné, co jí můžu přiznat za plus je, že v tu chvíli paničce Máce vypadl bonbon z pusy. Hmmm byl moc dobrý. Ale místo toho, aby ta koule zmizela a objevila se znovu, aby vypadl další bonbon, tak paničce Máce se podlomila kolena a začala plakat. Chápete to. Jediné co řekla, že nemůže mluvit a začala tu kouli objímat a ta se k ní normálně měla, jako kdyby k nám patřila. Tak a řekla jsem dost. Přinesl jí prý ten týpek co chodí oknem, no tak ať si jí hnedka zase rychle vezme zpátky. A myslíte, že se pro ní vrátil? Csss ještě dlouho jsem čekala, ale nic.......
Teď už je to ale o dost lepší. Ukázalo se, že je to docela fajn kámoška a naučila mě spoustu věcí, co jsem neuměla heč. Třeba jak rozkousat gauč, nebo boty a co je nejlepší, jak se dostat do koše na prádlo a ozdobit jím celý byt :-). To jsem si ještě myslela , že z toho bude panička nadšená až uvidí tu výzdobu. No, ale nějak nebyla a ani nevím proč. Nechápe moje umělecké vlohy. Takže když to shrnu, tak mám tu novou kámošku, které říkáme Ebony, dost ráda. A páníčci tedy taky. Vždycky říkají, že díky nám dostanou infarkt, tak jsem ráda, že alespoň něco dostanou. Ale vděk za to, že ho budou mít nikde. Ale až ho dostanou, tak doufám, že se jim bude ten infarkt líbit.
No a to je prozatím vše, co se nového událo. Pokusím se sem zase brzy dostat, protože nás čekají výstavy, tak budou určitě nějaké novinky.