Štědrý den
25.12.2010
Tak vám tedy povím, to byl včera den. Ráno jsem se probudila a všechno bylo vzhůru nohama. Celá rodinka pobíhala sem a tam a skoro nikdo neměl čas si se mnou hrát. Pořád něco připravovali a chystali, jako kdyby měla přijít nějaká hóóódně velká návštěva a neustále něco povídali o nějakém Ježíškovi. No copak já vím kdo to je? Asi zase nějaký človíček, kterého ještě neznám. No co, ať je to kdo je to, hlavně aby mi nezapomněl přinést nějakou dobrůtku, ty já mám totiž moc ráda. Páníčci sice říkají, hlavně Aličce, že toho tolik nesmím, že nejsem zvyklá a že jsem ještě malá a takové jiné divné řeči, jenže Ali je můj člověk a naštěstí to pouští jedním uchem tam a druhým uchem ven.
Takže jsem celý den čekala, kdy už tedy konečně přijde a pořád nic. Máca s Ali také čekaly a pořád se páníčků ptaly. Prý si holky musejí počkat, že až zazvoní zvoneček z pokoje, tak tam bude. No chápete to? Co to je za vychování lézt někomu oknem do pokoje, ještě když ho neznáme a zvonit si tam na zvoneček. Ti páníčci se asi praštili někde do hlavy. No tak jsem se rozhodla, že to vezmu všechno do ruky a pokoj pěkně ohlídám, aby se tam nikdo nedostal. No a představte si to, než jsem se nadála, tak opravdu najednou zazvonil zvoneček a všichni to do pokoje vzali úprkem, že mě málem zašlápli. No já dostat toho chlapíka co tu způsobil takový rozruch a co leze tím oknem dovnitř do drápků, tak by se divil. Ále pak to přišlo. V tom pokoji najednou bylo tolik divných balíčkůa některé dokonce i voněly a ty co nejvíc voněly, tak ty byly pro mě a prý mi je přinesl právě ten Ježíšek. A také mi tam zabalil i nějaké hračky. Je to neuvěřitelné, ale je to tak. A vůbec celé rodince něco přinesl. Nejhezčí ale byly ty krásné papíry a mašle. A jak se s nima utíkalo, to byla švanda. Jo a také se mi moc nelíbil ten řetěz na stromečku, tak jsem ho pro jistotu trošku sundala, aby byl stromeček hezčí. Sice se to páníčkům moc nelíbilo, ale mě to bylo jedno. Ještě si na dnešek chystám tajnou výpravu na ty zvláštní kuličky, co tam visí. Také nejsou nic moc. No každopádně jsem začala mít toho pana Ježíška docela ráda a mohl by už zase přijít. Jen bych mu doporučovala, aby příště nelezl oknem, ale raději aby zazvonil u dveří. Příště už totiž budu větší a mohla bych ho i kousnout.
