Tak zase tady
26.2.2011
Tak jsem zase po dlóóóóuhé době tady. Už se mi po Vás všech docela stýskalo. A co se za tu dobu všechno odehrálo? No nejdůležitější je, že jsem zase o kousek vyrostla. Dokonce tak, že mi už není ani moje oblíbená bunda, ve které jsem vypadala jako správná motorkářka. No vážně, úplně drsně, akorát mi chyběla ta motorka. Taky jsem byla trošku nemocná. Měla jsem bolavé ouško, ale dostala jsem takové voňavé kapky, které mi pomohly. Ale vůbec jsem nechtěla držet, když mi to dávali páníčci do ouška. Dokonce, když byla u nás na návštěvě moje kamarádka jorkšírka Giginka a její panička, tak mě pomáhala i držet. Ale na mě nikdo nemá. Předvedla jsem jim takový tanec, že by mi mohl závidět leckterý tanečník hiphopu. No jo, jsem prostě dobrá :-). Horší bylo, že jsme pak šli všichni na kontrolu a páníčci si tam na mě stěžovali, že nedržím, cukám se a tak dále bla bla bla, no vždyť to znáte. No a já jsem za to dostala od pana doktora vynadáno. Tak jsem se rozhodla, že s páníčkama není žádná prča a že tedy budu držet, protože jsem ty kapky musela dostávat ještě týden. Ale je pravda, že mi pak dali po každém kapání pořádnou hrst piškotků a to já můžu.
Už se také moc těším až bude jaro. Ta zima mě už štve, pořád mě zebou nožičky a klepu se jak nějaký ratlík. Panička mi dokonce slíbila, že už brzy budu chodit do psí školičky mezi ostatní pejsky. Tam se prý naučím poslouchat ( jako bych to už neuměla) a dávat pozor. Jenžá já umím poslouchat naprosto dokonale. No uznejte, když paníčci řeknou čekej, no tak já přece čekám, až za mnou přiběhnou. Udělám jen pár kroků navíc. Kdo by to počítal. A také jsou nepřesní a pak si stěžují, ale já jsem v tom úplně nevinně. Řeknou třeba neskákej, ale už neřeknou na koho. A jak pak mám vědět, na koho skákat můžu a na koho ne. Takže je to vlastně jejich vina a učit by se měli hlavně oni. Ale jinak jsou fajn, hlavně malá Alička. Dává si dost záležet, aby mi chutnalo papání, které mi páníčci dávají a tak mi ho vždycky promíchá a někdy také ochutná, ale to si ho pak už musím hlídat, protože se taky stane, že ochutnává pěkně dlouho, tak aby mi také něco zbylo a nesnědla mi to. Tak jsem jí jednou strčila do mojí misky s vodou, až byla celá mokrá. Byla to legrace, jen škoda, že jsme se smály jen já a Alička. Kupodivu to páníčkům tak legrační nepřipadalo. No a jinak se nic moc zvláštního za tu dobu nestalo, ale až se stane, tak se zase ozvu. Zatím papáček a já jdu ven, užít si to krásné sluníčko :-)